Mozaika (opus musivum) je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných kostek, hranolků nebo kolíčků, kamenných, později skleněných, upevňovaných do měkké omítky nebotmelu.
V starověkém orientu a v antice (v Řecku od 6. století př. n. l., v Římě zejména ve 2. a 3. století) se užívalo kamenné mozaiky nejvíce k výzdobě podlah (např. v Pompejích), skleněné mozaikové kolíčky se vyráběly na benátském ostrově Torcellu už v 7. a 8. století. Monumentální sloh skleněné figurální mozaiky se vyhranil na stěnách a klenbách starokřesťanských bazilik a byzantských chrámůz 5. a 6. století.
Od 19. století se také ve městech objevuje tzv. mozaiková dlažba.